Naše ubytování, Villa Uvac, je na perrfektním místě. Je to téměř samota a z terasy před domem je úchvatný výhled na jezero. Máme sice vlastní pokoj i s koupelnou, ale většinu času trávíme ve společné kuchyni, ze které je vstup na rozlehlou terasu z už zmíněným výhledem. 

Domácí snídaně neměla chybu. Omeleta z vajíček od sousedky a k tomu “uštipci”, což je něco jako nesladká kobliha. Chtěla jsem 3, dostala jsem jich 10!! A to už to vypadalo na den bez tuku. Nutno říci, že mi to chutnalo. Na večer jsem si objednala 2 rajčata a okurku (mimochodem jsem dostala 3 gigantická rajčata a 2 okurky - je to trochu jako u babičky, ta měla také, co se množství jídla týká zvláštní poruchu sluchu, projevující se např. hluchotou při vyřčení slova “málo”). 

Po snídani jsme sešli asi 300 metrů do “přístaviště” (místo, kde kamenitá cesta končí jezerem), kde jsme měli domluvené, že nás nabere loď na projížďku po jezeře spojenou s dalšími atrakcemi, jako je návštěva jaskyně a výstup na vyhlídku. 

Lod'ka, už plná turistů přijela téměř přesně v domluvený čas a nabrala nás a dalších pár lidí a vydali jsme se na naší pouť po jezeře. Kromě nás byli všichni ostatní turisté Srbové, tedy ještě jeden pán byl cizinec, na kterého jeho splečnice mluvila občas německy, ale zdálo se, že on rozumí něco málo i srbsky. To jsem usoudila z toho, že občas, stejně jako my s Mírou, udělal při výkladu uznalé “hmm” nebo “aha”. V poměru k nám to ale bylo tak 1:10, takže možná nerozumněl vůbec a jen si občas povzdychl. 

Dnes je v kaňonu řeky Uvac přehradní jezero, které má zvláštní tvar díky mnoha meandrům, které zde řeka vytvořila. Celá oblast kaňonu je přírodní rezervací. Dříve tu byla čilá obchodní tepna mezi Dubrovníkem a Cařihradem, dnes tu díky vybudování přehrad je jen minimální osídlení. I turistický ruch se tu začal rozvíjet až v posledních 5 letech. Díky tomu je zde skutečně nedotčená příroda. Vraťme se ale k naší plavbě. Po asi hodině a půl, kdy si naše plavidlo poklidně plulo stojatou vodou klikatého jezera Uvačko, jsme měli možnost vidět hnízdící supy bělohlavé. Je nádhera je pozorovat, jsou to velcí ptáci, rozpětí jejich křídel dosahuje až ke 3 metrům. Protože se živí mršinami a protože těch začalo díky veterinární péči i úbytku stád ubývat, začalo ubývat i supů. Až se jejich počet i zde snížil ze stovek párů na asi 7 párů. Dnes je jich díky péči o jejich záchranu opět téměř sto párů. Další zastávku jsme měli i s výstupem na pevninu. Vlastně výstup to byl doslova, a to na jeden z okolních kopců, jež tvoří samotný kaňon. Po asi 15 minutách stoupání jsme byli po zásluze odměněni jedním z nejkrásnějších výhledů, které jsem doposud na naší cestě měla možnost spatřit. Pohled na řadu meandrů řeky Uvac stojí za to, a to ještě náš příchod vyplašil asi 10 supů, kteří zde odpočívají na stromech a my tak měli možnost si je prohlédnout hodně zblízka, když odlétali přímo nad našimi hlavami. Po povinném focení jsme měli čas vychutnat si pohled na krásnou přírodu i na ptáky kroužící nad protějším skalnatým svahem. Mohla jsem se na vlastní oči přesvědčit o původu rčení “krouží jako supi”. Pozorovala jsem čtveřici, která neúnavně jakoby plachtila v téměř dokonalém kruhu. Připadalo mi to jako pozorovat sedačky řetízkového kolotoče.

Po této zastávce jsme se vydali zpět. Na zpáteční cestě jsme udělali zastávku v jedné z jeskyň, které se v přírodní rezervaci nacházejí. Byla to Ledena pečina/Ledová jeskyně. Po výstupu z lodi jsme se vydrápali po neskutečně příkrých schodech s řetízkem místo zábradlí až ke vstupu do jeskyně, kde někteří z nás vyfasovali baterky, světlo se na cestě černou tomu musí zajistit každá výprava sama. Celá jeskyně má 6 km a vede až na druhý konec hory. Zpřístupněná je však asi jen kilometr. Ač se jmenuje ledová, led v v jeskyni nenajdete. Všechny útvary jako stalagnity, stalagnity a stalagnáty a další, jejichž jména si nepamatuji, jsou tvořeny křemíkem a vápencem. V horkém dni byla chladná jeskyně příjemným zpestřením.  Po návštěvě jeskyně nás už jen čekal návrat do domovského přístavu. 

Protože bylo ještě stále brzké odpoledne, rozhodli jsme se pro procházku na kopec za naším hotelem, tedy na druhou stranu než jsem prozkoumali včera.  Za výšlap do strmém kopce jsme byli opět odměněni dechberoucími výhledy. 

Tohle je neskutečně krásné místo. Rozhodně mohu návštěvu zde jen doporučit. Pokud by někdo hledal ubytování, jdětě na www.hoteluvac.com.